Pravěcí lidé netušili nic o fyzice, pohybu planet, otáčení Země či o veličině, které se dnes říká čas. Přesto žili vesměs spokojeně. Nechodili do zaměstnání, proto když spěchali, tak jedině za dobrým úlovkem. A k tomu jim stačilo slunce. Když se začalo objevovat na východě, byl čas vstávat, když se začalo ztrácet na západě, byl čas jít spát. Tento jednoduchý životní cyklus vydržel lidem poměrně dlouho. Už od pravěku tak lidé znali dva časové úseky. Prvním byl den od východu po západ slunce a druhým měsíc značící noc.

digitální hodinky

Vodní hodiny

 

Již pravěcí lidé si všimli změn ve tvaru měsíce, ale teprve ve starověkém Řecku dochází k přesným záznamům pohybu měsíce a vytvoření prvního přesného kalendáře. Ve stejné době dochází i k objevu vodních hodin, kdy se čas měřil pomocí počtu kapek. Šlo o však o poměrně nepřesný způsob měření.

Přesýpací hodiny

 

Mnohem přesnější byly přesýpací hodiny. Existence těchto hodin se odhaduje na období kolem jedenáctého století, ale důkazy o používání přesýpacích hodin pocházejí až ze století čtrnáctého.
přesýpací hodiny

Mechanické hodiny

 

Ve stejné době jako přesýpací hodiny se objevují i první mechanické hodiny. Potvrzenou existenci mechanických hodin datují archeologové na konec třináctého století. Tehdy se prokazatelně používaly ve francouzských a anglických klášterech. Byly ale velmi nespolehlivé, protože měly velmi nepřesný oscilátor. Teprve s využitím kyvadla a později pružiny jako oscilátoru, došlo k zásadnímu zvýšení přesnosti i spolehlivosti mechanických hodin.

Mechanické hodiny se skládají z oscilátoru (lihýř, kyvadlo, pružina), zdroje energie, počítacího a indikačního zařízení.

Čas a průmyslová revoluce

 

Průmyslová revoluce a objevy v elektrotechnice měly výrazný vliv i na modernizaci způsobu měření času. V roce 1831 objevil Michael Faraday elektromagnetickou indukci, magnetické a elektrické siločáry. To byl jenom skok k objevu stejnosměrného elektromotoru v roce 1873 Zénobe Grammem a moderní pohon určený především pro věžní hodiny byl na světě. Počátkem dvacátého století byl do většiny továren zaveden systém pulsních hodin, kdy z jednoho bodu tzv. centrálních hodin byl po kabelech vyslán impuls, který spustil elektromagnet v podružných hodinách, umístěných na desítkách míst. Elektromagnet pak posunul ručičky hodin o jednu minutu. Tak byl zajištěn stejný čas na všech hodinách po celé fabrice.

Proslulé digitálky a čas atomu

 

Objev polovodičů ve čtyřicátých a  padesátých letech minulého století vedl k pokusu o převratnou změnu v měření času. Tedy pokusit se mechanické hodiny a hodinky nechat historii a měřit čas pomocí čítače, který vyšle impuls displeji z tekutých krystalů. Skutečně došlo k obrovskému boomu, kdy v sedmdesátých a osmdesátých letech byly tzv. „digitálky“ velkým hitem. Nejen, že měřily čas, ale měly také další funkce jako datum, stopky, kalkulačku či zvukové signály.

Zároveň s vývojem polovodičů byl objeven princip měření spinu jaderných protonů a v roce 1945 navrženo tzv. „kosmické kyvadlo“, tedy atomové hodiny. Zatímco digitální hodiny nacházejí dnes použití pouze ve formě velkých hodin ve veřejném prostoru, atomové hodiny fungují dodnes a pomocí signálu GPS zajišťují, aby všechny hodiny, hodinky a budíky s přijímačem GPS měly přesný čas.

Faktem zůstává, že i přes obrovské technologické změny, objev polovodičů, integrovaných obvodů, černobílých a barevných displejů, zůstaly mechanické hodinky populárními dodnes. Zdrojem energie je sice baterie, ale mechanický princip zůstal stejný.

5/5 - (2 votes)